LHOTKA.cz - oficiální stránky

Historie - Cesta do Hleďsebe po silnici

Do Lecebi, ale po silnici

Jak známo, lhoťáci si ten dlouhý název osady Hleďsebe racionálně zkracují na "Leceb". Tak tedy Lecebská silnice za dětství mého byla jen štěrková. Po pravé straně příkop a po té nad dráhou bílé patníky spojené až do Lecebi kovovými pruty.

Po obou stranách silnice, místo od místa pěkně srovnané "šňůry" štěrku na oprav vozovky. Na těch šňůrách se vyhřívali hadi a ještěrky. S kluky jsme tu jednou objevili klikatou zmiji a hrdinně jsme odtud utekli. Byl to asi poslední jedovatý had ve Lhotce i v širokém okolí. Mezi silnicí, kterou provází železniční trať a strouhou (to je též místní název potoka Pšovky) vzorně obdělávaná pole. U Lecebi, kousek za místem kde silnice kříží trať, se k silnici přibližuje les a lesem se tu k silnici přibližovala i strouha. Voda tekla pod silnicí až k mlýnu, kde se od strouhy oddělil mlýnský náhon.

Po pravé straně silnice od Turkovy rokle až do Vodoteče pole, nad nimi les, potom ještě lesní ostrůvek na skále a nad Vodotečí tajemná zalesněná homolka - snad bývalé pohanské obětiště a pod homolkou slepičárna p. Klopčice. Říkalo se tady "Klopčičárna" aj jsem měl dlouho za to, že jde o speciální druh slepic, tzv. "Klopčice". Za Klopčičárno opět pole.

Za války bylo zvykem německých stíhaček odstřelovat vlaky. Taky se tady několikrát od Lecebi prohnaly, vlak zastavil, lidi i s mašinfírou vyskákali do příkopu a za chvíli jel vlak dál - asi měly špatnou trefu. Ale zato sem spadly na koleje dvě bomby. Nebyl snad velké, ale ďoury nadělaly pořádné a koleje se zkroutily jak drátek.

Pan Beneš - říkalo se mu oproti Benešovi "dolskému" - Beneš "milionář" - koupil z Turkovou roklí velký kus pole s lesem. Na poli nechal vysadit sad a zeleninovou zahradu a pod lesem postavit vilu. Na zahradě zahradničil pan Chlumský. Pomáhali jsme 1lI a za stržené peníze jsme si koupili pořádnou koženou nafukovací mergli, protože t hadrová mičuda se nám už rozsypala a na fotbal nevyhovovala. Pražáci - nějaký Gabrielovi zase koupili Klopčičárnu i s homolkou a sad se zahradníkem. Jejich Dagmar s námi také hrála volejbal. Chodila na hřiště po dráze v plavkách. Ženský z Malé strany si na ní ukazovaly a říkaly, že je to pražská nemrava.

Na dobře udržované strouze, aby voda nezaplavila níže položená políčka, někdy "vodu myši" provrtaly břeh. My jsme jim občas v zimě pomohli a hned bylo bezva kluziště.

Aby Lhoťáci a Lecebáci nemuseli chodit vzpomínat na zesnulé a udržovat hroby až do dalekých Nebužel, postavili pod homolkou za Gabrielovým letňákem hřbitov. Pan sta vitel Krušina ho vymyslel dobře. Pěkná zídka, márnice s dřevěnou zvoničkou, pod i na( hřbitovem lesík. Primát drží naše babička, která tu byla jako první pochována.

Později, dále za hřbitovem JZD postavilo prasečák a využilo přednosti Krajníkova poli na zřízení koupaliště. Dobrovolně se ho ujal obětavý pan Lahovský z Lecebi. Koupa liště hluboko vyhloubené v písku, písečná a travnatá pláž, na březích vysázené žluté kosatce. Pod koupalištěm výtokový rybník s rybičkami, od Lhotky další mělké vyhřívací rybníky se smysluplným zařízením přítoku, přetoku a výtoku vody ovládané kohouty. Skokaňák. Za koupalištěm příkop od dráhy k potoku, aby dešťové vody z Vodoteče nekalily koupaliště. Za příkopem u potoka dřevěná toaleta. Trávník pečlivě udržovaný jako ten anglický. A také odpadkové koše denně vynášené.

A dnes? Pod Benešovou vilou zahrada rozparcelovaná na zahrádky s chatami a jeden nový rodinný dům. Místo Gabrielova letního bytu letní rekreační chalupa, na kterou ale jezdí někdo jiný. A z jejich sadu zahrádkářská osada s chatkami, jak vyšitými. Jak byl kravín za hřbitovem rychle postaven, tak stejně rychle rozkraden. Hřbitov stále pěkný, jen těch hrobů tu hodně přibylo - i urnový háj. Koupaliště je čile navštěvováno nejen místními a chalupáři, ale jezdí sem i řada aut z okolí. Jen kdyby tu ještě byl pan Lahov?ský, určitě by ty kopřivy vysekal a hráze opravil.

A ta silnice do Hleďsebe? Pěkná asfaltová, jen z těch bílých patníků zbyly jen tři, odře?né a trochu nakřivo.