LHOTKA.cz - oficiální stránky

Historie - Jírův důl

Mezi Kozlovcem a Holým vrchem vede cesta z Malé strany do Střem Jírovým dolem. Dříve vedla hlubším ouvozem vedle pole po rovině, dále tam kde se Jírův důl zužuje, lesem na rovinu s poli a nakonec podle střemského sadu nahoru do vsi. Podle cesty pěšina, nejdříve po poli nad ouvozem, potom cestu přeskočila a vysoko nad cestou pokračovala pod Kozloveckými skalami, vystoupala na rovinu, aby se opět na polích s cestou spojila a už ji do Střem neopustila. Ve skalách u pěšiny větší převis, jakoby jeskyně. Za dávných dob, kdy ještě ve Lhotce nehoukal vláček a nebylo ser?pentin silnice na Dole, vedla tudy hlavní cesta z Mělníka apřes Vondráček a Lhotku do Střem a dále přes Nebužely do Mšena. Než poslavili ve Lhotce a ve Střemech školy, chodili po té cestě lhoťáčci do školy v Nebuželích. Ve Střemech se k nim přidali malí střemáčci a společně putovali zkratkou přes Kurfiřstský kopec do Nebužel. Dlouho byla i poslední cestou lhoteckých na hřbitov v Nebuželích. Daleká to byla cesta, za každého počasí, v zimě, v létě pro školáčky i pozůstalé.

V Nebuželích jsou také dva kostely, katolický a evangelický. Naše rodina byla tzv. "smíšeného náboženství". Táta katolík, máma evangelička a my děti, protože jsme všichni bydleli u evangelického dědečka, tady evangelíci. Jírovým dolem jsme pocho?dovali do Nebužel společně a tam jsme se rozdělili do příslušných kostelů. Když kázá?ní skončila, tak jsme se zase sešli s tátou a honem domů k nedělnímu obědu. S bráškou jsme se někdy vsázeli, který farář bude dřív hotova kdo na koho na lavičce u nebužel?ské návsi bude čekat.

Té jeskyňce v Jírově dole se odjakživa říkalo "židovská škola". Zastavovaly se zde nejen děti z nebuželské školy, ale i hoši, kteří chodili na housle k panu Goldbachovi do S třem. Odpočívali tu, schovávali se při dešti a pěkně na tom místě na konci světa asi řádili.

Pěšinku do Střem dávno smetly ze stráně jarní deště, ouvoz zasypán odpadem. Po cestě snad už jen někdy přejede traktor do lesa, jinak je nepotřebná. K čemu taky. Do Střem vede z Dolu pěkná asfa1tka, ve Lhotce hřbitov, do školy na Mělník vozí děti autobus, do kostela se už tak často nechodí a když, stačí v Hleďsebi, ve Lhotce či na Dole nastoupit na vláček do Nebužel. A ty dnešní kluci? Kdepak by chodili Jírovým dolem s houslemi do Střem. Leží doma na gauči s wolkmenem na uších a poslouchají tu divo?kou muziku. Buch, buch, buch ...

Ale podléšky pod skálou na jaře stále rozkvétají a štíhlé kmeny stoletých smrků v dole se výše a výše vypínají nad tu skálu - až někam do nebe.