LHOTKA.cz - oficiální stránky

Historie - Lhotka Důl

To je osada nazývaná též Na dole. Křižovatka důležitých silnic, serpentiny kroutící se k Chloumku a ke Střemům, rušné nádraží, cementárna stavitele Krušiny, hos?půdka U slečny Syrové, chatová osada s koupátkem pana Vildy, pár usedlostí, domky a vilky zaměstnanců.

Vstupní brána Kokořínského dolu a vyhledávané místo mělnických a pražských výlet?níků. Někteří, které sem vláček přivezl, pokračovali odtud až ke Grobiánovi nebo dokonce na hrad.

Malé Lhoťáčky tady ale lákalo nejvíc právě to koupališťátko. To bylo něco jiného než strouha pod můstkem ve vsi. I loďka tu a malý vor - přístaviště - který se dal od kůlu odvázat a po něm plavit. Plavky v té době ještě do Lhotky nedorazily, trenýrky dlouho vysychaly a tak, jak jinak, do vody na Adama. Prováděli jsme tu různé kejkle, např. ti co uměli plavat na zádech, předváděli, "prkýnko s hřebíčkem" a ti co se nebáli potápět, vysadili z hloubky jen holou a to byl "měsíček v úplňku". Zvědavé holky vřískaly a nadávaly nám do sprosťáků.

Někdy jsme sem v zimě zabrousili i s bruslemi. Správně upravené hole nahradily hokej?ky. Pokud hladina ještě tlustě nezamrzla, bylo zde velkým dobrodružstvím "lámání ledu". Na výtokové straně koupaliště byla totiž pořádná hloubka, kde jsi nestačil. To se hoši chytili u břehu za ruce a pokračovali společně po ledu na protější břeh. Led se hou?pal, vlnil a nebezpečně praskal. Jednou, na tančícím ledu bráška propadl do vody, byl pěkný "samec", a tak než doběhl z Dolu domů, kalhoty zmrzly tak, že je mohl ke kam?nům klidně postavit.

Zajímavé pro kluky bylo i lhotecké nádraží na Dole. Hlavní budova s perónem nesou?cí hrdý nápis Lhota - stanice. Na peróně lavičky a jízdní řád. Další lavice a stůl v čekár?ně, z čekárny okénko do kanceláře přednosty. V kanceláři klepe telegraf a slečna točí kličkou telefonu. Také prodává přes okénko jízdenky. Cestující s nůšemi, taškami a kufry posedávají na lavičkách. V stup na nádraží uličkou mezi ozdobnou zahrádkou a okny bytu náčelníka stanice. V zahrádce z cementu pěkně vyvedená zmenšenina hradu Kokořín. Před zahrádkou plac a na něm u kolejí velký dřevěný sklad s rampami a schůdky. Za hlavní budovou WCŽ a WCM přistavěný k dalšímu skladu. Dále vysoká věž vodojemu, která otočnými rourami napájí věčně žíznivé parní lokomotivy. Mezi hlavní budovou a potokem sad s chlívkem. Pan přednosta tu chová kozy a pěstuje jabl?ka se švestkami. A těch kolejí. Na ty krajní u budov přijíždějí vláčky náklaďáčky, i ty osobní a smíšené od Mělníka, Mšena i Střednic. Zastaví tu, někdo vystoupí, někdo nastoupí, vyloží se či naloží zboží, pan výpravčí s červenou čepicí mávne plácačkou, zapíská a vláček pokračuje dál. Doláci mezi tím honem z práce domů. Střemáci zatíže?ní taškami a košíky z nákupu na Mělníku si to do Střem zkracují pěšinou přes les a "luf?ťáci" - paničky se slunečníky a mužíčky opírajícími se o hole "špacírky" si to směřují potěšit se přírodou či dobrým pivem u slečny Syrové. Za hlavními kolejemi ty na šibo?vání", tj. posunování a odstavování vagónů. Na návěstidlech blikají světýlka červená, zelená, posunovači přehazují výhybky a malá lokomotivka dopředu, dozadu třídí vagó?ny. Ještě více než o letní výletní sezóně tu bývalo rušno na podzim při řepné kampani. Ze Střem, z Hleďsebe a ze Lhotky i z Hůle a Vysocka sem koně i kravky přivážely vozy plně naložené řepou cukrovkou. nejprve zajely k vážní budce u můstku, kde jim pak vážný zvážil a zapsal náklad. Potom se povozy obrátily a řepa byla vyložena na velkou hromadu na place u kolejí. Z hromady putovala běžícími pásy na vagóny. Vlaky nejen odtud, ale i z nádraží ve Střednicích, Nebuželích, Kanině a ze Mšena odvážely cukrov?ku do Mělnického cukrovaru. Když cukrovar z řepy uvařil cukr, vracely se sem z něho vlaky s řepnými řízky. Ještě se z nich kouřilo. Řízky se pak odvážely domů do jámy "řízkovny", tam se pořádně sešlapaly a přikryly hlínou. V zimě nezmrzly a krmil se jimi dobytek.

V zájezdním hostinci u slečny Syrové se nezastavovali jen tudy projíždějící zájezdníci, místní doláci, lufťáci či nádražáci, ale někdy sem chodili i Lhoťáci, a to když se rozk?motřili se šenkýřem Křenkem kvůli pěně na půllitru. Sedali potom na čerstvém ovzdu?ší v altánku u hospody pod lípou.

Stavitel Krušina ze své pískovny na Dole vyráběl hlavně tašky a studni ční skruže z cementu. Později byla založena pískovna u Podházských, ale písek se brzy vy těžil a mládež si tu zřídila sportovní střelnici.

Domky a vilky na Dole zůstaly. Jsou užívány k bydlení anebo jako rekreační chalupy. Několik zahradních chat zde ještě přibylo. Chatky u koupátka co tu postavil pak Vilda se značně rozmnožily v chatový tábor. Užívá jej pražský Dům dětí a mládeže. Cementárnu stavitele Krušiny zboural stavitel Frič. Staví tam svůj dům, ale cementár?na to asi nebude.

Hospůdku slečny Syrové zakoupila slečna Rohlíková, ale pivo u ní nedostaneš neb hos?půdka rekreačním domem. Za to tě občerství na dvoře bývalé protější Benešovy used?losti pan Kletačka, či u něho můžeš posedět ve skalní stylové vinárně Sova.

Nejhůře ale zde na Dole dopadlo kouzelné nádražíčko. Turisté dnes na Kokořín jezdí Felíciemi nebo autokary a cukrovku na Mělník vozí zemědělci rovnou z polí náklaďá?ky. Ze stanice jen vlaková zastávka, na které občas omylem vystoupí zbloudilý houbař anebo nastoupí dolák, kterému se porouchal automobil. Místo čouďálek vláček motorá?ček, vlastně jen jeden vagónek, s motorem na naftu - ani pořádně zahoukat neumí. Nád?ražní budova pronajímána již jen k bydlení. Nájemce u bývalého vodojemu osadil vče?lín a na zahradě chová pštrosy. Koleje posunu rezaví a místo vážní budky postavena pěkná rekreační chata. Nedávno sem vezla historická čouďálka z Mělníka pražské děti do tábora. Na každém přejezdu zapískala, děti mávaly z okének a prožívaly jistě stejné dobrodružství jako ti lhotečtí kluci před šedesáti lety.