LHOTKA.cz - oficiální stránky

Historie - Cikánka

Za dětství tu byl Turkův statek, Benešova "vila" (ale taková zvláštní, s pecí a stodolou). Pak už je pár domků a skalních obydlí. V nich ještě bydleli spolužáci kluci Hauserovi a děvčata Líbalova a potom další Holubovi, jak jinak než "Holubovi ze skály". Ale to jejich obydlí byla přímo zemědělská usedlost ve skále, dokonce patrová. V přízemí světnice s pecí. Na pec schůdky, protože zároveň sloužila jako postel, v zimě hezky hřející. Vedle světnice chlévky. Nahoru do patra venkovní schůdky. V patře seník. Nad skálu čouhal jen komínek. Všechno vytesané v pískovci. Jen stodůlka a kolna přistavěny. Někdy jsme pana Holuba pozlobili. Při plížili jsme se nenápadně lesíkem, který nad obydlím bujně rostl, ke komínu a komín přikryli skleněnou tabulkou. Než se tabulka stačila začoudit, oheň v peci uhasl. Pak Holub co se děje, koukne do sapouchu, ale v komíně světlo. Když konečně tu záhadu objevil, ten nás hnal až k Sušárně.

Nad skalním obydlím bydleli Čermákovi. Jejich děla byl obecním zpravodajem bubeníkem. V zimě v létě na hlavě beranici, v hubě fajfku a na nohách vysoké holínky. Na pupku zavěšen velký buben na řemen. Za páskem paličky a pod paždí lejstro. Pro hlášení měl starostou přísně stanovená místa, aby všichni věděli. Přišel na místo, rozkročil se a bubnoval tak dlouho než lidi vyšli z domů nebo alespoň otevřeli okna. Pak zastrčil paličky, rozložilo lejstro na buben a spustil. Fajfku z koutku nevyndal. Občas zprávu opakoval, někdy i přidal něco svého. Když zemřel, tak se bubnování ujala jeho vnučka Jaruš. Měla taky správnou ránu i sytý hlas a docela jí to šlo. Když pokračovala na další štac, táhlo za ní už hejno kluků poštěváčků. Mám za to, že vybubnovala i konec 2. světové války.

Když ve Lhotce napadal sníh, tak byla Cikánka rájem sáňkařů. Od Čermáků až dolů pod hospodu, tu ve dne proháněly saněčky malí a večer i dospěláci s velkými rohatými saněmi. Když na cestě namrzla ledovatka jak zrcadlo, tak nastoupily k divokým jízdám brusle přišroubované pod prkno. U Uhlířova statku otevřena vrata a z Cikánky přes jejich dvůr, potok a tunýlek pod dráhou to dosvištělo až na Vojtěckou zahradu na Malé straně.

Kdysi tu skalních obydlí bylo více. V jednom z nich bydleli cikáni kotláři. V zimě ve skále vyklepávali měděné kotle, mísy a pokličky. Ty pak v létě rozváželi po celém světě. Po nich ten název "Cikánka".

Dnes v Cikánce, jako v celé Lhotce rodinné domky a rekreační chalupy. Skalní obydlí užívána jako sklepy nebo vůbec opuštěná naposled zde bydlela paní Holubová. Slíbila otci, který to na přelomu 18. a 19. století pracně vytesal, že zde dožije. Musela být ale převezena do domova důchodců v zámku na Řepíně, kde v r. 1983, v požehnaném věku 83 let, zemřela. Byla to poslední obyvatelka skalních obydlí, kterých na Mělnicku, Mladoboleslavsku a Českolipsku bylo na stovky. Holubův skalní byl vyhlášen za chráněnou památku. Je dnes osadou Domu dětí a mládeže na Mělníku. Děti osady "Kokořík" se přijíždějí vláčkem přenocovat, obydlí udržují, na dvorku si pěstují zeleninu a brambory a jejich obětavý vedoucí p. Jukl jim tady vyřezal pěkné totemy.