LHOTKA.cz - oficiální stránky

Historie - Malá strana

Od celé vsi tuto část obce dělí potok Pšovka a železniční trať. Usedlosti "kravičká?řů" -drobnějších zemědělců, domky řemeslníků, ševců, zaměstnanců na dráze i v lese. Pod Holým vrchem hájovna, pod Březovem kovárna. "Bušil tu vesele, do želez z ocele" kovář i podkovář Litomiský. Také dvě vily. Nesmírně moderní, neboť měly uvnitř domu WC, k Jírovu dolu Davidova a k Hled'sebi Kavinova. U křížku pod Kozlovcem na opuštěném opukovém lomu volejbalové hřiště.

Jaké to bylo v kovárně tajemné, když pan Litomiský bušil do rozžhaveného železa na kovadlině až létaly jiskry. Kleštěmi pak omočil železo ve vaně až to zasyčelo. A jaké to bylo vyznamenání, když nás nechal šlapat měchy. Taky koval koně, ty se občas spla?šili a my jsme se moc báli.

Nad kovárnou měl náš děla Josef přidělenou pískovcovou skálu na lámání "štuk" - jak se tu říkalo pískovcovým stavebním kvádrům. Ocelové a akátové klíny "pajzry" ?topory z dubových klád, skládací metr a "vingl" - pravoúhelník a hlavně špičatý špic - takový speciální krumpáč na tesání pískovce, který musel obden nechat kalit v kovárně. Lámání štuk, to nebylo jen tak - to byl kumšt a pěkná rasovina. Hlavně si musel znát skálu a mít k ní cit. Nejdřív se ta vysoká obluda, zčásti zarostlá do stráně, musela nahoře odkrýt a očistit. Rozmyslet si předem kde bude nechána stěna, jak bude postupováno s lámáním dolů a kudy valit štuky, které vážily taky až metrák, ze strá?ně na ouvoz. Potom vyhledat přirozený vodorovný lom skály, vysekat špicem rovinu a svislé rýhy desky pro několik štuk. Desku 40 cm tlustou klíny nalomit a pajzry odlomit. Potom z desky odlámat jednotlivé štuky a špicem je pěkně upravit do ving?lu, aby byly pravoúhlé a úhledné, Aby nemusel v tomhle lomu nad kovárnou hotové štuky pracně valit ze skály na cestu, vymyslel si zlepšovák. Od skály na ouvoz vyko?pal ve stráni serpentinku, vysypal ji pískem a nechal si od kováře zhotovit dlouhou plochou lopatu s násadou. No a pak jednoduše štuku převalil na lopatu a pomalu s ní serpentinou sjížděl k cestě pohodlně bafajíc z fajfky. Když jsem mu tam jednou dopo?ledne nesl svačinu - dva krajíce, v nich vykrojené důlky a v důlkách máslo, aby se nerozehřálo a džbánek s podmáslím, tak se stalo přímo neštěstí. Děda právě stěhoval štuku serpentinou, ta se mu v zatáčce nějak převrátila, začala se koulet jako mičuda, děda před ní, fajfku ztratil, kšandy za ním tou rychlostí jen vlály a děla křičí "Jardo uteč", štuka se mi splašila". Dědovi se podařilo sice utéct, ale štuka nabrala ještě fofr, přeskočila ouvoz a rovnou do kozího chlívka souseda Polívky. A potom, jako by to bylo včera, vidím dědu jak sedí na podezdívce plotu a medituje: "To sem si dneska moc nevydělal - pár korun za pět štuk - a teď abych koupil sousedovi novu kozu, spra-vil chlívek a postavil plot - ale co, nohy mi to nepřerazilo a večer holt budeme mít skopový".

Pro mládež ale na Malé straně bylo nejatraktivnější to hřiště u křížku. On tu tenkrát vlastně už ani ten křížek nebyl, zůstal z něho jen pískovcový podstavec, ale hřiště zato bylo fajn. Hezky rovné, posypané pískem, ze dvou stran chráněné stěnou opukového lomu a na třetí straně hráz železniční trati. Nad lomem přístřešek krytý plachtou, odkud se linula hudba z gramofonu. A lhotecká odbíjená, to nebyl jen sport, ale udá?lost přímo společenská. Scházela se sem mládež nejen zdejší, ale i ze sousedních vsí. Pořádala se tu utkání sice smíšená, ale výkonem přímo ligová. Play, not ready, ready please. Servisy, neboli podání bokem přes hlavu, vysoké "padající listí" i obyčejné zespodu. Kvalitní přihrávky, smeče i bloky. A když se zešeřilo a na síť nevidět, pokra?čováno v jiných hrách. Zapálil se ohníček, zpívalo a povídalo. Chodil jsem sem moc rád. Jak bylo slyšet bouchat mičudu, honem pomoct poklidit dobytek, pláštěnky po tetě Hostákové nabílit křídou, zkrátit gumičku u trenýrek, tričko a už jsem utíkal. Za protektorátu chodil na hřiště u křížku cvičit mělnický Hittlerjugend. Hoši s bílými ponožkami, dýky za páskem, disciplinovaně vystoupili z vlaku, na povel vpochodova?li na hřiště a sieg heil.

Kdysi u potoka naproti Gitě Holubové stával domek. Když zde stavěli dráhu, domek zbourali.

Dnes na Malé straně se střídají rodinné domy s chalupami rekreačními. Kladivo ková?řovo neuslyšíte a místo hřiště u křížku oplocená vodárna místního vodovodu. Na cestě do Hleďsebe ale vyrostly nové rodinné domy. Tomu největšímu se podle televizní novely říká "Sausfork". Sport a kultura pod širým nebem se přestěhovaly na Holubo?vu louku, která ale Holubovým nikdy nepatřila a kterou zakoupila obec. Pořádají se tu muziky, taneční zábavy, diskotéky a v poslední době zřízeno dětské hřiště a víceúče?lový asfaltový tenisový kurt s nočním osvětlením - třeba bude jednou Malá strana velká.