LHOTKA.cz - oficiální stránky

Historie - Skály na Březově

Pánbů vás chraň kluci jestli polezete na skály!" To byla první výstraha starostlivých rodičů odjíždějících ráno na pole a prvé neuposlechnutí nerozumných kluků, kteří právě svůj původní primitivní pohyb po čtyřech povýšily na pohyb téměř vzpřímený po dvou. A není divu. Vždyť ty skály a sluje začínající přímo na zahradě tolik lákaly k dobrodružstvím přímo horolezeckým.

Březov. Jak nádherný to vrch nad vsí. Vroubený skalami nad domky od Malé strany až k Hleďsebi. Skály pod vrchem v Beránkově i Tůmově rokli, které vrch ohraničují. Nad skalami les a za lesem pole až k Hleďsebi a k Jenichovu. Stávala tu kdysi na samotě hájovna Pekárkových. K ní se zajíždělo skalním ouvozem z Beránkovy rokle od hájov?ny dnešní. Březov s borovým lesem - stejný to paradox názvu v proměnách přírody jako zarostlý Holý vrch. Taky ale přece jen pár těch bříz zůstalo - březový háj s "velkými břízami" a hájek s břízami "malými". A kolik hub zde rostlo.

To takhle babička po ránu: "Pepo, nemám co k obědu, nech už toho dříví a skočte s Jarou?šem na Březov pro pár hub". Děda přehodí fajfku z jednoho koutku do druhého, zasekne sekeru do špalku, nazuje holínky, za řemen zastrčí pořádnou kudlu, do jedné ruky košík, druhou podá hošíkovi a už lezou po skále. Před několika lety na Březově právě pokáceli břízy a zasadili borovice, ještě moc nevyrostly. Muselo se pod nimi lézt po kolenou a zdvihat větve, ale to plazení netrvalo dlouho. Hned nad skalami spousta kozáků s kře?meňáky, za nimi podborováci a kousek dál hejna hříbků. Za chvíli byl velký košík "bram?borák" naložený po ucho. Než se rodiče s Ládíkem vrátili z pole, voněla smaženice až k vratům.

A ty pískovcové skály nad chalupami pod Březovem! Takové nenajdeš, i kdybys hledal světa kraj. Jsou tu pokličky jako za Kokořínem, prolézačky jako pod Mšenem, skalní města jako v Českém ráji a dokonce i "hrad Rábí" - skála samotář, na kterou se jen tak nedostaneš než přeskokem tři metry široké sluje nebo šplhem po šlapačkách v šikmém tunelu. V hlubokých slujích se skály dají prolézat, můžeš na ně šplhat anebo je přes sluje přeskakovat. Nejsou sice nebetyčné, ale přesto mohou být nebezpečné. Jednou takhle, když jsem byl ještě hodně malý, tak si tady ti větší kluci a holky, hráli na mys?livce a pytláky. Křičeli a divoce se po skalách honili. Ani si nevšimli, že se jim ztratila sousedovic Mařenka. Když ani večer nebyla doma, tak ji rodiče začali hledat. Pomáha?la jim s petrolejkami v ruce celá vesnice. Nikde ji nenašli. Když ještě k ránu vyšli zou?falí rodiče na zahradě ke sluji, Mařenka tam, ale již bez života. Sluj nepřeskočila a spad?la dolů na kámen. Má tam ve skále vysekaný křížek.

Za druhé světové války se při náletech lidí schovávali do skal. My se sousedy, do ved?lejšího skalního sklepa. Pak Krajník pracoval na železnici, zakoupil pár švelů (jak se říká železničním pražcům) a zatarasil jimi vchod do sklepa. Než přišel nálet, tak se nej?dříve rozhoukaly sirény na Mělníku a v Neratovicích, i z Kralup je ve Lhotce bylo sly?šet. Potom se ozvalo hrozivé hučení a nad Vondráčkem vidět do trojúhelníku seřazenou letku bombardérů směřujících někam k Mělníku. A potom jen temné dunění. To jsme ale už dávno byli schovaní ve skále.

Na houby do lesa na Březově se chodí stále, ale těch hříbků ubývá a křemeňáka tu nenajdeš. Les pořádně vyrostl a rozšířil se. Ale není již tak čistý jako tenkrát, když tu hajný Krištof honil babky sbírající šišky a chrastí na topení. Děti po skalách také mnoho nelezou, raději čučí doma na telku nebo hrají počítačové hry.

Přesto je ten Březov stále pěkný jako tenkrát, když děda na sále roztáčel babičku a zpíval si parafrázi na Šumavu - "Vesničko má pod Březovem, ty zůstaneš na vždy mýn domovem".