LHOTKA.cz - oficiální stránky

Historie - Zadní konec

Logicky vzato, měla by se správně tato část vsi jmenovat "Přední začátek", vždyť hlavní přístup do vsi od Mělníka, Kokořína a Mšena vede právě tudy. To ale pře?svědčuje o tom, že kdysi cesta z Mělníka do Mšena směřovala přes Vondráček a Jírův důl do Střem a z nich dále do Mšena.

V Zadním konci byli čtyři usedlosti, řezník Hokeš, švadlena, pár domků. Hlavně tu v r. 1884 postavili školičku, aby se malí Lhoťáčci nemohli vymlouvat, že do školy v Nebuželích je to daleko. Obecní škola byla původně jednotřídní, později rozšířena ještě o jednu třídu. Když mne sem poprvé jako prvňáčka přivedl soused pak Krajník (rodiče tenkrát neměli kvůli polním pracím čas) s novými kalhotkami, bílou košilkou, s tabulkou a kamínkem, se slabikářem a jeho dcerou Růženkou - to bylo divení. U ška?men s kalamářem pěkně natřené lavice. Na jedné straně dveří stupínek s katedrou pana učitele a na straně druhé zase stupínek, ale s velkou černou tabulí a pytlíkem na křídy. V rohu obrovská kachlová kamna. Na stěnách obrázky a vysoká okna. Za katedrou visel na provázku takovej divnej žlutej klacek. Starší, zkušení žáci mne poučili, že je to rákoska, kterou bych moh dostat přes ruku, či bolestivější část těla, až budu zlobit. Ve škole dále místnost s prkýnkem s přiklopenými poklopy a se žlábkem, kabinet s vycpanými ptáky a mapami a ředitelna pana řídícího učitele s bytem. Kolem budovy zahrádka, před budovou na cestě hřiště a pod ním parčík s lipkami. A těch dětí ve třídě známých i neznámých, kluci a holčičky ze Lhotky, Hleďsebe a všech lhoteckých osad a samot, až z Vince od Chlomku. I když již zde třídy dvě, učilo se tenkrát jen v jedné, ta druhá v zimě používána za tělocvičnu. Dodnes nepochopím jak učitel, hodný to pan Vlk, všechny čtyři třídy včetně starších propadlíků, kteří už nemusili pokračovat na měšťance v Mělníku, zdolal. No ale prvňáčkům rozdal obrázky, aby si podle nich kres?lili, druhý ročník opisoval z tabule, třetí třídu zkoušel a čtvrťákům dal za úkol okopat brambory na zahradě. Byla to taková praktická výuka, jak se dnes říká. Nejvíc se mi líbilo kreslení a potom to učení v přírodě. To celá škola pochodovala po Vondráčku a pak učitel nás občas zastavil a povídal. Znal snad všechnu lhoteckou flóru i faunu. Od dubna do listopadu až na pár rozmazlených výjimek jsme chodili všichni do školy bosky. Když školu obsadili Němci, učilo se na sále v hospodě.

Byla zde také jedna obecní studna.

V Zadním konci jsem se také, téměř obstojně, naučil hrát ping-pong. Hoši vysadili vrata ze stodoly Stříškovy, položili je na tesařské kozy a už se pinkalo. Místo pálek dřevěné lopatky na přehazování zrní.

Dnes se už ve škole neučí. Do ředitelny se sem z bývalého národního výboru od Uhlířo?va statku přestěhoval obecní úřad. Z jedné třídy ordinace dojíždějícího lékaře a veřejná knihovna, ve druhé třídě, pokud nezasedá obecní zastupitelství, se hraje právě ten pinčes.

Řezník Hokeš ani Čížek či Kočkovi tu buřty neprodávají, ale za to postaven na cestě k Ostrovu činžák o čtyřech bytech a před strouhou u lesa na louce kravín. Ale ani v něm již kravky nebučí, neb dnes slouží k pěstování žampionů. Také zde Veselý Olda postavil nový domek, chataři na cestě k Trdlici chaty a pak Dvořák krámek a stan se zmrzlinou a pivem.

Kdysi, v domku paní Víznerové, byla hájovna. Bydlila v ní naše babička Hostáková a po ní Pekárkovi, kteří se sem přistěhovali z hájovny na Březově. Kde jsou dnes Lás?kovi, žil žid Icik. Toho ještě pamatuji. Byl trochu excentrický, a tak jsme ho trochu zlo?bili. Hnal nás kolikrát perleťovou holí až pod Kozlovec.